Pomlouvat nepřítomného je jako bít mrtvého.

Meč na mrtvém nezkoušej.

Cizí huba není chlév. Nemůžeš ji zavřít ani když páchne.

Hrnec hrnci káže oba černí jako saze.

Kdo tone, sekyru slibuje. A když vytáhneš, i topůrka líto.

Z cizí kůže se dobře široký řemen krájí.

Hustá přísaha, řídká pravda.

Svrbný drbného vždy najde.

Kdo na dvou stolicích sedí, snadno mezi nimi na zem spadne.

Sud nešvarný, i co do něho vlije, znečistí.

Moudrý se umí i od hloupého poučit.

Dřív jen okolo bot chodíval, a teď neví, jak si vnich vykračovat.

Budou-li mě dobrým bít, neuvěřím, že je dobré.

Nebuď do každého hrnce vařečka!

Do řídkého bláta kamenem neházej!

Chválí cizí krajiny, a sám ani krok z dědiny.

Na hlavě šperky, a v hlavě čemerky.

Dokud byl kratší v hodnosti, byl o loket delší v moudrosti.

Kdo se chlubí, čest svou hubí.

Lepší dobrý o nás hlas, než ze zlata pás.

Co platno koření, když není vaření.

Prodej náušnice a kup si hřeben.

Co se rychle vznítí, nedlouho to svítí.

Kdo po zemi chodí a do nebe hledí, snadno se uhodí.

Kdo chodí v zápasy, ať nepláče o vlasy.

Nekoukej na to, abys byl lepší než druhý, ale abys byl lepší než včera.

Kámen často hýbaný mechem neobroste.

Víc se nenatahuj, než se můžeš přikrýt.

Nelez tam, tvářičko, kam neproleze hlavička.

Snáze projdeš tři vsi lačný nežli jednu nahý.

I vlas má svůj stín (chybu).

Hloupý říká, co ví, moudrý ví, co říká.

Netřeba se třtině báti, větrové kdy dub vyvrátí.

Jeden blázen může víc otázek nadělati, než mu deset mudrců stačí odpovídati.

Hadr onuci tresce, žádný se polepšit nechce.

Němý hluchému pošeptal, aby se slepý podíval, jak beznohý utíkal.

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.

Co je dovoleno pánu, není dovoleno kmánu.