Přísloví

Přísloví a lidová rčení

Přísloví a lidová rčení o čertech

Čiň čertu dobře a peklem se ti odmění.

Nevíš, co stojí mezi anděly a čerty? Žerty!

Čert vždycky na větší hromadu klade.

Není toho kostelíčka, aby čert při něm svou kapličku neměl.

Dobré je i v pekle mít přítele.

V nouzi čert i mouchy lapá.

Čert má mnoho cukru, a proto hřích činí sladkým.

Kde ďábel víc nezmůže, aspoň zasmradí.

Nemaluj čerta na zeď.

Nepiš čerta na stěně, sám se on maluje.

Přísloví a lidová rčení o darech

Z obce po nitce a nahý má košili.

Darovati jest pansky - brát nazpět cikánsky.

Hezká peřinka, škoda jen, že rukávů nemá.

Kdo naděluje za málo, nepoděkuje ani za mnoho.

Lepší dnes vejce, než zítra slepice.

Kdo chce vejce míti, musí si kdákání nechat líbit.

Kdo chce komu dáti, nemá se ho ptáti.

Krajíc k bochníku víc nepřistávej.

Přísloví o práci

Bez práce nejsou koláče.

Vodu, která uplynula, nelze pustit na mlýn.

Proč letí pták k lesu? Protože les k ptáku nepřiletí.

K čemu kdo chuť mám, v tom těžkosti nepozná.

Švec dokud jednu botu neušije, druhou nezačíná.

Přehnala se královna prací, až ji prst zabolel.

Já dáma, ty dáma, voda se přinese sama?

Hledě na les nevyrosteš, hledě na práci nic neuděláš.

Řekni teplo kolikrát chceš, teplo nebude, dokud oheň nerozděláš.

V létě chystej saně a vůz v zimě.

Když holka neumí tancovat, nadává, že zem je hrbolatá.

Co pronikneš, tím vynikneš.

Povídá strom sekeře. Jakpak bys mě porazila, kdybys neměla ze mě topůrko?

Skoupý haní cizí hostiny, a přece na ně chodí.

Nechval ženino tílko, ale její dílko.

Lepší znání s pochybou než neznání s oblibou.

Kdo nerozumí kování, nechť mi kladivo nehaní.

Jaké na mlýn nasypeš, takové se semele.

Kovář štěstí nekupuje, každý je sobě hotuje.

Lepší je s moudrým roztloukat kamení, nežli jíst buchty s hlupákem.

Prudký se tolikrát překotí, až ho i váhaví dohoní.

Mlať, dokud se mlátí, mluv, dokud tě poslouchají.

Drž se, ševče, svého kopyta!

Pro zimu nechtěl orati, nedávej mu, až bude v létě žebrati.

Ani les neposekej, ani bez dříví domů nechoď.

Když vůz namažeš, jako by třetího koně přitáhl.

Nemůžeš-li mi dáti podpory, nečiň mi závory.

Čím dále v lese, tím více dřev.

Kdo táhne, toho pohánějí.

Kdo se bojí vrabců, raději ať nesije.

Česká přísloví

Pomlouvat nepřítomného je jako bít mrtvého.

Meč na mrtvém nezkoušej.

Cizí huba není chlév. Nemůžeš ji zavřít ani když páchne.

Hrnec hrnci káže oba černí jako saze.

Kdo tone, sekyru slibuje. A když vytáhneš, i topůrka líto.

Z cizí kůže se dobře široký řemen krájí.

Hustá přísaha, řídká pravda.

Svrbný drbného vždy najde.

Kdo na dvou stolicích sedí, snadno mezi nimi na zem spadne.

Sud nešvarný, i co do něho vlije, znečistí.

Moudrý se umí i od hloupého poučit.

Dřív jen okolo bot chodíval, a teď neví, jak si vnich vykračovat.

Budou-li mě dobrým bít, neuvěřím, že je dobré.

Nebuď do každého hrnce vařečka!

Do řídkého bláta kamenem neházej!

Chválí cizí krajiny, a sám ani krok z dědiny.

Na hlavě šperky, a v hlavě čemerky.

Dokud byl kratší v hodnosti, byl o loket delší v moudrosti.

Kdo se chlubí, čest svou hubí.

Lepší dobrý o nás hlas, než ze zlata pás.

Co platno koření, když není vaření.

Prodej náušnice a kup si hřeben.

Co se rychle vznítí, nedlouho to svítí.

Kdo po zemi chodí a do nebe hledí, snadno se uhodí.

Kdo chodí v zápasy, ať nepláče o vlasy.

Nekoukej na to, abys byl lepší než druhý, ale abys byl lepší než včera.

Kámen často hýbaný mechem neobroste.

Víc se nenatahuj, než se můžeš přikrýt.

Nelez tam, tvářičko, kam neproleze hlavička.

Snáze projdeš tři vsi lačný nežli jednu nahý.

I vlas má svůj stín (chybu).

Hloupý říká, co ví, moudrý ví, co říká.

Netřeba se třtině báti, větrové kdy dub vyvrátí.

Jeden blázen může víc otázek nadělati, než mu deset mudrců stačí odpovídati.

Hadr onuci tresce, žádný se polepšit nechce.

Němý hluchému pošeptal, aby se slepý podíval, jak beznohý utíkal.

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.

Co je dovoleno pánu, není dovoleno kmánu.